Správní právo

Správní právo je ta část právního řádu, která upravuje veřejnou správu. Představuje soubor právních norem, které se vztahují k činnosti a organizaci veřejné správy a s touto činností spojených vztahů (převážně administrativně-právních) mezi subjekty (nositeli) veřejné správy na jedné straně a fyzickými a právnickými osobami na straně druhé. Soubor právních norem, které tvoří správní právo, je vytvářen značným množstvím pramenů různé právní síly. S tím jsou spojeny problémy uspořádání tohoto odvětví jako systému a vymezení jeho jednotlivých částí, tj. druhů správního práva. Řeší je převážně teorie označovaná tradičně jako věda správního práva.

Základní je členění na obecnou a zvláštní část. Obecná část obsahuje takové úpravy, zásady, pojmy a instituty, které v zásadě platí pro veškerou veřejnou správu. Obsahuje všechno společné, typické a obecně platné. Tvoří základ pro některé další obory veřejného práva. Zvláštní část je vlastním hmotným správním právem a představuje úpravu v rámci jednotlivých správních odvětví (resortů), např. doprava, průmysl, obchod, kultura, zdravotnictví. Do této části správního práva patří také svou povahou průřezové úpravy hospodářského práva správního, práva komunálního a další. Správní právo lze členit také na hmotné a procesní. Správní právo procesní v širším smyslu obsahuje normy správního práva, jež upravují organizaci a působnost veřejné správy a řízení před jejími orgány. V užším smyslu jde jen o úpravu správního řízení, a tím se odděluje jako relativně samostatná část správního práva označovaná jako organizační právo. Z dalších možných členění je třeba uvést členění správního práva na vnější a vnitřní, přičemž vnitřním správním právem se rozumí především právo spojené s výkonem státní služby.