Občanské právo

Občanské právo hmotné, popřípadě zkráceně jen občanské právo (jehož součástí však není občanské právo procesní), je patrně nejrozsáhlejší právní odvětví českého právního řádu. Původně se rozsah tohoto pojmu v podstatě kryl se soukromým právem, postupně se však z něho začaly některé oblasti vydělovat jako samostatná právní odvětví. Je jedním ze základních odvětví právního řádu ČR a současně tvoří základ soukromého práva.

Předmět občanského práva je vymezen v úvodu občanského zákoníku, který za předmět občanskoprávní úpravy stanoví majetkové vztahy fyzických osob a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob (práva osobní, resp. osobnostní), pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. A rovněž právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti, označované rovněž za vztahy osobně majetkové.

Občanské právo je členěno na systémové části různého stupně obecnosti. Tyto jednotlivé úrovně členění právního řádu jsou vzájemně diferencovány podstatnými nebo méně podstatnými diferenciačními znaky, ale současně se jednotlivé úrovně členění právního řádu vyznačují skupinou společenských, jednotících znaků. V tomto smyslu je občanské právo součástí právního systému vyššího řádu a současně tvoří samo systém složený z obecné části. To jest společných ustanovení platných pro všechny občanskoprávní vztahy, a z části zvláštní, do níž jsou zařazeny jednotlivé vnitřní jednotné skupiny občanskoprávních vztahů. Obecná část zahrnuje základní a obecné instituty. Vymezení pojmu občanského práva, předmětu, metody právní regulace, obvykle i zásad občanského práva, jakož i prameny občanského práva. Jako ucelená část sem patří základní otázky občanskoprávních vztahů včetně jejich prvků, kterými jsou osoby, předmět těchto vztahů a obsah. Součástí výkladu o osobách je i zastoupení. Obecná část zahrnuje i obecné otázky občanskoprávních skutečností, zejména občanskoprávních úkonů, resp. smluv. Zvláštní část zahrnuje tyto skupiny občanskoprávních vztahů: věcná práva, k nimž patří vlastnické právo, držba a věcná práva k věci cizí, závazková (obligační) práva, která se dále člení na závazky z právních úkonů a závazky z protiprávních úkonů (občanskoprávní delikty), dědické právo zahrnuje skupinu norem upravujících způsob přechodu práv a povinností zemřelé fyzické osoby na její právní nástupce, práva k nehmotným statkům se vážou na společnou charakteristiku předmětu těchto vztahů, kterou je jejich nehmotná povaha.